Odborné stati

Oborem mechaniky kompozitních materiálů je oblast problémů, které nelze zahrnout zcela do žádného dosud historicky konstituovaného vědního oboru; je proto nezbytné jako první krok provést utřídění pojmů a vypracovat jejich definice. To je nezbytné i proto, že mechanika kompozitních materiálů se opírá o soustavu vědních poznatků z řady disciplín, jako je fyzika, mechanika, chemie, fyzikální chemie, metalurgie, makromolekulární chemie atd. v nichž jsou různé pojmy používané s více či méně odlišným širším nebo užším významem.

Již před delší dobou vypracoval tým předních světových odborníků terminologii a definice základních pojmů v oblasti kompozitních materiálů, typu betonu s polymery. I když jde pouze o menší část kompozitních materiálů, většina uvedených pojmů je platná obecně a bylo by patrně prospěšné a pro širší porozumění užitečné tuto terminologii důsledně dodržovat.

Kompozitní materiály se vyznačují na rozdíl od tradičních materiálů neobyčejnou složitostí, kterými platí za své neobyčejné vlastnosti. Je třeba je vyšetřovat, teoreticky i experimentálně, z mnoha rozdílných hledisek a pro mnoho rozdílných parametrů a charakteristik. Základním smyslem této klasifikace je vytipovat příslušné parametry požadovaných charakteristik a pro ně nejvhodnějších zkoušek

Hlavní vlastnosti tuhých materiálů závisí na charakteru jejich struktury. Obecně platí, že čím je struktura disperzního materiálu hustší a stejnorodější, tím vyšší je jeho pevnost, vodotěsnost, mrazuvzdornost a odolnost proti opotřebení i korozi.
Vlastnosti ztvrdnutých polymermalt (a tím i polymerbetonů), jež jsou typickým disperzním kompozitním materiálem s velmi rozvinutým povrchem mezi fázemi, závisí především na jejich pórovité struktuře a struktuře pevné fáze. Je přirozené, že charakter pórovité struktury se nejzřetelněji projevuje při zkouškách vzorků na vodotěsnost a mrazuvzdornost .